Vítejte na Dietrichhofu. Ve futuristické jeskyni, kde léčí stres vedle krav

Svítí slunce? Můžete klidně zrána ještě v papučích našlápnout do nedotčených sněhových plání a nechat své stopy vedle laní nebo lišek. Ještě trochu chumelí? Zůstanete pod dekou o nějaký čas déle, než jste zvyklí a než by vás vnitřní imperativ vyháněl. Jak snadné…

Pak si dáte čaj a domácí chleba se sýrem a marmeládou, a jen se necháte unášet sladkým bezčasím… Vypněte motory a dobíjejte baterky. V zimě to je třeba. Nejlépe ne tolik, ale přece jen dosti daleko od veškerého klokotu civilizace. Na Dietrichhofu v Jižním Tyrolsku, v nejsevernější části Itálie.

Ať už z jedné strany od Havlíčkova Brixenu, tak z druhé od Klausenu dáte nohám nebo spojce vašeho vozu zabrat. Při výstupu/výjezdu, ale hlavně sestupu/sjezdu. Teď v zimě nepodceňte ani obutí, řetězy pro jistotu v zavazadlovém prostoru se neztratí. Ale klidně přijeďte vlakem, domácí si vás vyzvednou na nádraží v Brixenu nebo Klausenu. Návštěva farmy Dietrichshof v 1185 metrech ještě nad Oberschnaudersem ale stojí po trošku nervním stoupání za to, věřte. Však má nejvyšší počet pět kačenek v ratingu Roter Hahnu (o tom více až později).

Začalo to potřebou rekonstrukce maštalí pro krávy. „Spočítali jsme si, že bude lepší postavit úplně nový kravín vedle,“ ukazuje s rázným temperamentem Szilvia Rauterová, paní domu. „A pak jsme se rozhodli proměnit historickou budovu v apartmány,“ dodává. Ani rozpočet sahající k 1,5 milionu eur ji nezviklal. A to ještě před první splátkou bance vypukl covid. „Mléko máte pořád, ne?“ zněla odpověď na žádost o snížení nebo odklad plateb.

„Museli jsme si poradit. Lidé sem chodili na lyže, stavili se na kafe. Bylo jich víc, protože nikde nejezdily lanovky. A pak se to rozjelo,“ ukazuje. Magnetem je vskutku unikátní projekt čtyř jakýchsi kobek či jeskyněk se skeletem z hlíny a slámy v patře nad původním chlévem, který sloužil jako seník. „Chtěli jsme něco jiného, já jsem rebel,“ usměje se až ďábelsky žena, která sem přišla před 25 lety z maďarského Burgenlandu. Její manžel a dědic rodinné farmy Reinhard jen spokojeně přikyvuje. Pomáhají také děti i staří rodiče, kteří bydlí v rozlehlém stavení.

Každý apartmán/pokoj pro hosty má oblý tvar, který vytváří podivuhodnou náladu, kuchyňku, koupelnu a – výhled z kopců na Plose, Geisler nebo Schlern. „Použili jsme i dřevo z původní stodoly, kterou jsme rozebrali. Máme topení v podlaze, ale ne pod postelí, abychom vytvořili co nejpříjemnější prostředí. Mohou sem i vozíčkáři,“ ukazuje zajímavé detaily.

Vedle zřídili ještě společenskou místnost, kde zachovali i původní mlýnek. „Jezdí k nám převážně lidé, kteří prchají před stresem a chtějí na pár dní vypnout, přeřadit na klidnější režim. Užívat si sebe, pomalejšího životaběhu, klidu přírody okolo. Doktoři, právníci, architekti.“ I na sjezdovky je odtud kus cesty. Větší areály Plose, Gitschberg-Jochtal nebo i Kronplatz tvoří možná cíl výletu, ale rozhodně ne nutnost každé ráno od půl deváté hoblovat svahy. Což se vám tak někdy přihodí, když bydlíte přímo na sjezdovce.

Snídani vám přinesou v košíku až do pokoje, nebo si můžete přijít do společenské místnosti. Na cestu si objednáte balíček. Odpoledne vám přichystají marendu s vlastními produkty sýrem, špekem i pálenkou. A večer se (asi spíš v létě) potkáte ještě venku u ohně a grilování.

V létě dostavěli saunu, opět s výhledem do údolí. Otevřeli i stánek s občerstvením pro výletníky, tam je rušno hlavně v létě. Ale pořád se věnují hlavně dvaceti kravám a patnácti telatům, chovaným na mléko. Můžete pomoci a zkusit si tu třeba výrobu jogurtu. Ostatně tak bezvadně naplňují ideu konceptu Roter Hahn, jehož jsou součástí. Ten zahrnuje více než 1600 jihotyrolských farem, nabízejících interesantní ubytování, splňující vysoké standardy, ale zároveň zachovávající prioritu farmaření a zemědělství. A tím tak rozšiřují možnosti seberealizace místních obyvatel, kteří neopouštějí rodinný byznys.

Tomáš Nohejl